Pořádáme kurzy čalounění, kde vás necháme nahlédnout pod pokličku tohoto krásného řemesla. Monika Hálová vystudovala univerzity v Česku i Anglii, pracovala v kanceláři na několika různých pozicích, ale jak sama říká, nikdy to nebylo ono. Během rodičovské dovolené si uvědomila, že už se do původního zaměstnání nechce vracet a hledala proto nový projekt, který by ji bavil a naplňoval. Na nápad s čal
ounictvím jí náhodou před dvěma lety přivedla kamarádka, když nemohla v okolí sehnat dostupného řemeslníka. „Tehdy jako by se mi rozsvítilo v hlavě, protože se to shodovalo s mou zálibou v opravování starých věcí,“ popisuje máma dvou dětí. Nejprve si začala vyhledávat informace na internetu, pak chodila zadarmo pomáhat do čalounické dílny, což ji bavilo tak moc, že se přihlásila na učiliště v Brně a udělala si výuční list. Nyní má svou malou dílnu s názvem Hačati, kde opravuje křesla, židle a taburety.
„S předmětem se často pojí osobní příběh mých klientů – může to být například dědictví po babičce nebo objev z půdy. Ke starým a kvalitním kusům nábytku mají citovou vazbu, a než aby si koupili nový nábytek, raději si starý kousek nechají profesionálně opravit.“ Zákazníci navíc dostávají i originální dopis, v němž je popsaný postup práce a informace o použité látce. Monika s nimi také sdílí fotky, aby viděli
průběh prací. Od ostatních čalouníků se liší především v tom, že pořádá denní kurzy, při nichž nechává zájemce nahlédnout pod pokličku svého řemesla. „Workshopy s lidmi mě strašně nabíjí. Ráda jim předávám své
zkušenosti a výsledné nadšení je pak na obou stranách. Navíc mě těší, že se staré věci jen tak nevyhodí, ale znovu použijí, což přispívá k redukci odpadu,“ zamýšlí se. Start podnikání Monice pomohl v sebepoznání, osobním rozvoji a lepší organizaci času. Hačati má momentálně jako vedlejší činnost, ale od příštího roku by se tomuto projektu chtěla věnovat naplno. Nejdříve však musí s manželem dokončit rekonstrukci domu, kde bude mít víc prostoru na tvoření.
